Popoháním koně pobořeným městem

Pobořené město vyvolá v srdci poutníka zvláštní cit

Staré hradby, tu ještě vysoké, tam jen nízké trosky

Velké i malé stély u hrobu je vidět čnít

Kde se chvějí osamělé stíny křovin na mohylách

Zní šumění věkovitých stromů jen

Vzdychám nad těmi kostmi obyčejných lidí

Historie nesmrtelných nezná jejich jmen